CINK tv

Přikládám link na sestřih povídání, kterým jsem na rádiu Wave posluchačům přiblížil naši cestu.

Link zde

Videa a zhodnocení celého projektu, bude následovat. Zatím jen krátká ukázka.

O weekendu jsem domontoval solary na naší poslední verzi přívěsu. A následně jsme s Honzou otestovali jízdní vlastnosti.

   Matouš se zlomeným palcem nemohl šlapat a tak zbylo druhé místo na tandemu pro mne. S Davidem jsem tedy vyrazili v 7:00 ráno v sobotu z Uherského Hradiště směrem do Prahy. Cesta odsípala neuvěřitelně rychle a v pohodě. S motorem co jsme měli jsme valili chvilkami až 40km/hod. Problém byly ovšem sebemenší kopce.
   Motor má poměrně malou sílu kroutícího momentu a to dost zpomalilo. Sám osobě bez šlapání po rovině by valil kolem 25km/hod. S příšlapem jak jsem psal i podstatně rychleji. Sluníčko svítilo a tak jsme jeli co to šlo. Už v 11 hodin jsme byli v Olomouci a ve 13:00 v Zábřehu. Po obědě a vydatné jarní bouřce jsme vyrazili dál a asi tak po 10km nám praskla osa zadního náboje v motoru.

   Tím jsme skončili.

   Po té co nám Honza dovezl náhradní motor jsme v neděli ráno dojeli pouze do České Třebové a tam vše nalodili na vlak a David už dojel vlakem. Náhradní motor měl poloviční výkon a jeho maximálka byla 30km i se šlapáním pak začíná rekuperovat. Takže do Prahy bychom dojeli hodně pozdě v noci.

   Ráno jsem vyrazili s 40Ah nabitých baterek. Za ten den do 16 hodiny než se nám stal defekt jsme spotřebovali 39Ah a panely ukazovaly nabití 30Ah. Kdyby přes poledne 2 hodiny nepršelo věřím že je to přesně to co nám chybělo k nabití abychom byli soběstační. Také při každé zastávce jsem kolo nasměřovali na sluníčko a vypodložily přilbami aby panely byly maximálně kolmo.

Závěr: Krásně svítilo sluníčko. Až na polední přeháňku se baterky dobíjely. Kdyby nebyla přeháňka a vydrželo svítit takto celý den, tak to vypadalo že by celý systém byl úplně soběstačný a samostatný.

    Kdybychom jeli s tím slabším motorem celou dobu, stačil by nám jen jeden panel, ale za den by nebylo rozhodně reálné ujet 300km.

Tento weekend jsem podnikly testovací jízdo do Vídně. Každý najetý kilometr je nová zkušenost a tak věřím že i toto nás posunulo dál.
Jedna z věcí co jsem při této cestě zjistili, že se nabíjecí regulátor u panelu chová zvláštně. Regulátor TRISTAR MPPT je dobrý ba přímo výborný pro nabíjení a zapojení do ostrovního domácího systému. Má dokonce možnost nabíjení 36V baterií, což pro motory, které chceme použít na kolech je potřebné napětí. Jenže jeho dokonalost je až naškodu. Systém si sám každou chvilku otestovává jak je nabitá baterie plná, tím že ji na chvilku zatíží. Což je problém, Jelikož je vše zapojené paralelně k motoru a může se zrovna stát, že motor rekuperuje či zabírá a tak se chová dost nestandardně a nevrací správné hodnoty jako zatížená napůl nabitá baterie. TRISTAR to pak vyhodnotí že je třebas baterie nabitá a začne do ni pouštět pouze udržovací napětí. Čímž přijdeme o drahocenné watty.
Testovací jízdu jsme podnikli jak s panely přímo zapojenými do baterii a tak s panely přes regulátor a rozdíl byl propastný.
Závěr: regulátor zůstává doma, kde se přesune na další projekt „Ostrovního systému“ eko-domu . Ušetříme tím 5kg váhy na kolech. Nyní ale musíme sehnat další panely s patřičnou nabíjecí charakteristikou. Neb panely co máme dávají naprázdno 36V a při zatížení 31V což rozhodně nestačí na nabíjení baterii k motoru.

Tyto fotky nepotřebují komentář. Přívěs je velký a ne zrovna lehký.

Po té co jsem na vozíku umístil baterky a regulátor, zbývá už jen brzdy a nějak přidělat oj k velomobilu.
(more…)

Díky skvělým kamarádům se mi dostaly do ruky tři silární panely. Jeden polikrystal, monokrystal a amorfni. Každý má sice jinou velikost ale vzorečky jsou jednoduché a tak nebude problém přepočítat vyzískaný výkon na 1m čtvereční.

Velice důležité je nyní, že je máme a můžeme najednou měřit jejich výkon ve stejných podmínkách jak svítí sluníčko a né každý panel jiný den. Už se těším na grafy, které z těchto testu vyplynou a také vyplyne jaké panely nakonec povezeme na solární expedici.

Druhou verzi vozíka jsem nechal svařit profesionáli. Doprava byla krušnější neb vozík s ojí má přes čtyry metry.
Více foto jak proces montáže vypadal najdete dál.. (more…)

Přiložený graf ukazuje jak dnes svítilo/nesvítilo sluníčko.

Solární panel je 240Wp o rozměrech 150x100cm. Několik konstant, jako třeba kolik kilometrů ujedeme na jednu Ah, je zatím teoretických, čistě vystudovaných z dostupných materiálů. Reálné konstatny se upraví, až budeme moci vyrazit s celým systémem na cesty, a naměříme přesné hodnoty.

Také měnič či regulátor napětí se bude chovat asi jinak než předpokládám, neb učinnost se mění s výkonem a v seriovém zapojení dvou panelu by měl sepnout a dodávat energii podstatně dřív. Což znamená, že těch zahozených 1,5Ah, tam také zmizí a bodou použitelné.

A je tu další pokračování nekonečného seriálu naší Slolární výpravy. Tentokráte se zaměřujeme na změření reálného výkonu solárních panelu, které potáhneme na přívěsech za sebou. Aby bylo možné měřit výkon zapojili sme do systému odporový drát. K celému udělal Lada malý “bastl” s počítačem tak, aby bylo možné naměřené hodnoty ukládat a následně grafovat. Takže Laďa má svuj díl práce hotový. Jen se občas stane, že mu přeběhne přes stůl kočka a povytahá dráty. No dokud se nepopálí o rozžhavenou spirálu tak to asi nevadí

Jako OS počítače je zvolen Radkova distribuce upraveného BSD. No a pak už stečí jen trochu PHP a zítra budou grafy.

Takže sluníčko sviť, ať máme co grafovat.

Dokončil jsem hrubou konstrukci přívěsu za kolo s ohromným úložným prostrorem, postelí a navrch střechou ze solárnícho 240W panelu.
Kritériem bylo pohodlné spaní. Spaní typu spartakiáního lehátka na skládaného na cesty uplně dostačuje. Jenže přívěs by byl pak dlouhý více jak 2 metry. Dalším kritériem, bylo aby se daly použít standardní solární panely, běžně dostupné. Což zase uršilo šíři přívěsu.

Aby přívěs nebyl dlouhý, je psaní skládací, což je patrné z přiložených obrázku. Celková čistá délka spaní je 190cm a přitom složený přívěs má je 130cm.

Když se celé spaní rozloží bude nad něj vyzvědnut 90cm vysoko solární panel, který bude sloužit i jako střecha. Neb panel není tak dlouhý na krajích použiju pogumovanou látku jako kraje stanu.

Ještě tedy čtyři nohy k panelu a přívěsu aby ve spací poloze stál rovně a přívěs je připraven k testování.

Už aby slezl sníh.

   Po měsníčním testování a jezdění v zapujčemén WAWu od Honzy z AZUBu, jsem došel k závěru, že na expedici, co plánujeme, není zapotřebí mít exrémně aerodinamický velomobil, ale spíše komfortnější vozidlo, aby člověk vydržel tolik hodin sedět ve skrčené poloze a ještě šlapat. WAW byl hodně omezující v ramenou. Rozhodně je ale neuvěřitelně aerodinamický a šíleně rychlý. Moje maximálka byla 63km/h bez šlapání z kopce.



    Po surfování na netu a několikerých konsultacích s AZUBem jsme vybraly Go-one model. Objednání takového stroje je nadlouho. Když jej dnes v listopadu objednáme, tak bude dodaný někdy v dubnu příštího roku. Také nám nejde o to mít úplně nový stroj. Úpravy, které plánujeme na GO-one udělat, by stejně zrušily záruky.
    Zbožnuji internet. Stačí chvilku hledat a ejhle. Rok starý model, jehož majitel zjistil, že velomobiling není pro něj. Svůj GO-one po 1400km ježdění prodává.

Date: 19.11.2010 5:51 am
Map: View on Map
Distance: 1 205 kilometers
Elapsed Time: 12:15:11
Avg Speed: 98,4 km/h
Max Speed: 144,1 km/h
Avg Pace: 00′ 37″ per km
Min Altitude: 34 m
Max Altitude: 639 m
Start Time: 2010-11-19T04:51:31Z
Start Location:
Latitude: 50.054217º N
Longitude: 14.316111º E

   Rychlá domluva s expedičním týmem a jsem delegován, abych pro velomobil zajel. Stejnak jsem na služebce v Praze a tak to mám z Prahy už jen 550km. Jednodenní výlet jsem zpestřil poslechem audioknížek. Spolujezdce do auta vzít nemonu, neb by zpáteční cestu musel jet autobusem. Ač mám rozumě velké auto, tak stejnak naložením velomobilu se kompletně zaplní a tak mi je na cestě jediným společníkem kniha. Nechápu jak jsem dříve mohl jezdit delší služebky bez audioknížek. Michael Crichton a jeho State of fear je tak dlouhá kniha, že celých 12 hodin jsem poslouhal a stejnak se rozuzlení zápletky nedozvěděl, musím doposlouchat jindy.

Dnes proběhlo měření vybijecích proudu při šlapání a za použití Bionx motoru.
Všechna data se ukládají na comp a následně grafují online. Ještě musíme zkaliborvat měřáky a celou věc zakrabicovat tak, aby byla přenosná na ruzná kola či velomobily. Výsledky měření pak ukážou jaký tvar velomobilu při jakém terénu ( neb grafy budou propojeny s GPS) jsou optimální pro plánovanou výpravu.

Conrad dnes dodal elektroniku, abychom mohly měřit a začít vyhodnocovat, jak se budou chovat baterky zapojene do motoru na kole. Je jednoduché zapojit jednu baterii, ale co když baterek máte vice v různém stavu nabití a možná i různých kapacit či chemického složení. O weekendu nás čeká “vědecká práce” měření.

Dnes jsem poprve zasedl na delší trasu do velomobilu. Po naštelování sedačky a rozchození světel, jsem se vyrazil. Ještě ke všemu ve Zlechově byly dnes hody a tak jsem způsobil na vsi pozdvižení.

Kdo vymyslel nacvakávací boty. To je šílené. Bez toho aniž bych si pomáhal rukou jsem nemohl botu do klipsny dostat. A věřte mi, že předklonit se v tomto stroji není zrovna jednoduché.
Maximalni rychlost 47 km/h na 2 km useku. Jede to skoro samo. Pohodlně se dala držet rychlost 27km/h a když jsem se snažil tak přes 30 šlo také.
Nakonec jsem sepsal ještě sedíc v velomobilu několik postřehů co se musí změnit či předělat než zase vyrazím a tantorkát na víc jak 25km co jsem dnes ujel.

(more…)

Máme další týden za sebou a po chvilkách po práci, se mi povedlo zase postoupit. Připravil jsem dirky na pružinky a osadil tak, aby se dala vyměřit látka, která bude sloužit jako spací podložka.

Také jsem přidělal podélné táhla, které budou držet vozík, aby se nesložil. Ve Feroně měli výborný kovový “jako řetěz”, který se k tomu super hodil. Jen jsem zvětšil koncové dírky. Neb všechny šrouby používám jednotné 6M.

Pokročil jsem dál v konstrukci. Nyní, už mam příčné tyčky na vystužení “lehátka”. Mohl jsem sice dát tyčky uplně rovně napříč, ale to by mne tlačilo, ležet nad nimi. Takže předpokládám, že se látka lehátka prohne a takto ukotvené a zajištěné příčníky garantují, že mne nebude nic zespodu tlačit.

Když už mam hotove dily, tak se přívěs smontovává poměrně rychle.